Jsou dny, kdy všechno trvá dlouho a moc se nedaří. Hrnek dobré kávy dokáže hodně potěšit. Děkuju. Kolegyně Alenka mi uvařila kávu, prostě jen tak pro radost. Není náplní její práce vařit mi kávu, ale dnes mi ji nejen uvařila, ale donesla až na můj stůl a má to ke mě dost daleko. Uvařila mi ji prostě jen tak. Děkuju. Zbytek dne byl prostě sluníčkový.Doufám, že z toho moje děti jednou vyrostou. Verunce zase v pondělí ráno píchly ouško. Uvidíme co na to Lucinka...... Obvykle nezklame. Počká až se Viky uzdraví a pak navštívíme paní Dr. zase s ní. Zítra nás čeká kontrola a verdikt zda to zvládneme bez ATB nebo ne..... Musím moc poděkovat mamce za hlídání. Můžu tak chodit do práce, dostanu víc peněz, nemusela jsem prosit kolegyně zástup a nemusela se omlouvat ze školení na které jsem se minulý týden přihlásila. Děkuju.
Moje super levné staré dřevotřískové prkno mě už opouští, nožičky mu upadly asi před dvěma lety a já koupi nového, žehlíc na kuchyňské lince, stále odkládala. Už to, ale nejde. Zjišťuji, že potřebuji po návratu z práce žehlit, vařit brambory, případně mít cokoli jiného na lince než žehlící prkno.
Zamyšlení nad cenou mě vedla k úvahám, kolik asi žehlících prken si budu za svůj život kupovat. Jedno, dvě? No rozšoupla jsem se. Byly vánoce a bude ten Valentýn. No vybrala jsem si supermoderní prkno s pětiletou zárukou. Moje drahá polovina překvapila. Prkno nejen bez mrknutí oka odsouhlasil, zaplatil, ale i dovezl. :-) Mám radost z nového žehlícího prkna. Je to správně?
Jo a koupili jsme jej tady. Je to internetový obchod, ale mají i svou prodejnu a ceny jsou stejné.
Nějak se nemůžu zbavit, té zimní nálady. Nejraději bych se uložila k zimnímu spánku. I ten Vánoční kaktus na mém pracovním stole vykvetl podruhé. Taky si myslí, že zima bude ještě dlouhá. Nevadí mi zima, jen bych asi potřebovala trochu se nahřát na slunci. Do práce za tmy, z práce za šera...
.
.
.
.
.
Nebudu počítat blogové pokusy na jiných serverech.
Tady už jsem rok.
Je tu rok našeho života, rok mých vzpomínek :-)
