Angína po 20 letech...

Už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měla naposled. Nepamatuji si to škrábání v krku ani řezavou bolest. Už je to prostě strašně dávno. Holky to přitáhly z přípravky. Napřed to zchvátilo Verunku, pak Lucinku a včera odpoledne i mě. Naprosto nečekaně a během pár hodin. Dnes jsem byla u Dr. a mám antibiotika a za týden na kontrolu.......

strup na nose

Tak se naše morčata pomalu sžívají, ale neobejde se to bez brumlání natřásání a cenění zubů. No a Marušce jsem našla na špičce nosu takové cosi. Nažhavila jsem internet a hledala. Nakonec jsem objevila zajímavý článek o plísních a jejich šíření včetně obrázků svrabu. No nevydržela jsem našla veterinu, kde to prý umí i s morčaty a jen s pejsky a kočičkami. Samozřejmě máme jen stroupek a nic jí není, ale kdo to má vědět, že.... Alespoň nám paní doktorka ostříhala drápky... Musím jen potvrdit, že morčata jsou opravdu neagresivní a asi je ani nenapadne ( k mému velkému štěstí) ty své hlodavé zuby použít, protože při stříhání drápků se mnou docela slušně Sisinka poprala.

Info z klece

Tak se nám potkaly v kleci dvě lvice. Obě to jsou dvě malé tvrdé hlavičky. Maruška je ta rezavě černá, které byla sice ve své původní skupině morčat ta poslední, ale o to víc má vychytány případné záludné útoky na protivníka. Sisinka šla asi přímo od maminky, byla plašší, utíká před rukou a nebyla na rozdíl od Marušky zviklá na děti a možná ani na intenzivnější mazlení a rušnou domácnost. Ještě ten den, když jsme morčátka přivezli, dali jsme je do společné klece. No dnes bych to udělala určitě jinak, ale nějak jsem podvědomě doufala, že dvě úplně stejně mladé morčecí samičky v té veliké kleci prostě snesou… No snesou, ale zuby na sebe cenily pěkně, ale na krev nedošlo. Nejvíc pomohlo, když jsem nekompromisně přistoupila ke kleci pravila, že hlavní morče jsem v téhle rodině já a žádné výrazné projevy nesnášenlivost nehodlám tolerovat i za cenu, že jim tu úžasně velikou klec prostě rozdělím na dva malé kotce. Jinak to zatím nechávám jak to je a bedlivě sleduji chování. Sice mám pocit, že v „komunikaci“ zkušenější Maruška Sisinku vyhání z klece, od jídla a jak může tak ji pošťouchne, ale na stranu druhou Sisinka není také žádný andílek. Občas to Marušce nechá pěkně sežrat. Žducne do ní vší silou a pak se běží někam schovat. Zásadně jí to co zrovna Maruška a nejlépe zrovna ten list co jí Maruška a nejraději by jedla i tu stejnou granuli z mističky. Prostě jí to, jako malé miminko, ukusuje přímo u tlamičky, což Marušku dost točí. Mají dva stejné průchozí domečky z kartonové krabice a střídavě se o ně „perou“, nemůžou se dohodnout čí bude který. Pak se k Sisinkou obsazenému domečku od zadu plíží Maruška z jasným úmyslem do ní žducnou, ale když si Sisinka všimne obdaří Maruškou slušnou dávkou moči. Takže pak je na řadě mytí. Když mám pocit, že má Maruška přeci jen moc navrch tak ji prostě vyndám z klece. Čekala jsem, že bude Sisinka bude ráda a půjde si někam odpočinout, nebo se půjde v klidu najíst, ale nic z toho se nekoná. Spíš znejistí a hledá Marušku, vykukuje z klece, kde že to je, případně začne i pískat a to pak Maruška většinou i odpoví….. naposled se z klece i ozývalo dusání a běhání jako, když se zase honí. No problém jsem měla jen v tom, že už jsem měla Marušku tak 10 minut v ruce a Sisinka byla v kleci sama…. Tak nevím….

Do školy...

Tak přišel den D a moje malé děti si to ženou do školy. Ano, tedy vlastně ne. Nakonec jsme zvolili po poradě s poradnou variantu nultého ročníku ve škole. Tedy přípravka ve škole, kde budou jen předškolní děti, což v naší školce nebyly a bude jich tam jen 15 a ve školce bylo 28. A já bych chtěla moc poděkovat svému chlapovi, že je tam bude každé ráno vozit (protože to je kus autobusem) a babičce a dědovi, co slíbili občas vyzvednout, aby tam holky nemusely být do 17 hodin, než já dojedu z práce. Děkuju

Paní učitelka je mladá a moc příjemná a já doufám, že to prostě půjde. A na obědy budou chodit normálně do velké jídelny :-) a budou mít kartu na obědy ... a no prostě už vyrostly