morčáci

Tak nám ty morčice pěkně vyrostly :-)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Devátý dotek

Tak Diny vyšla knížka... a já nevím zda mám na její přečtení dost odvahy....



diskuse je tady
a koupit se dá tady
.
.
.
.

Vánoce

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Krize?... ne, mravní úpadek...

.
.
.
.
.
.
.
.
..
..
.
.
.

letos už linecké nepeču....

Nevím, kde se stala chyba, ale tuto cenu za to máslo prostě já platit nebudu. A jen doufám, že to je takový předvánoční žert.

Chtěla jsem upéct ještě jednu várku lineckého, ale neupeču. Za tyhle peníze prostě ne. Koupila jsem pytlík oříšků a sušené fíky, které sníme jen tak a upeču raději perníčky z hery co mám v mrazáku. ....

Takže milí obchodníci, takhle proste ne. Za tyhle peníze já u Vás nakupovat nebudu. Jestli si tam ještě započítáte od ledna zvýšené DPH tak už vůbec ne.... třeba někde prodají levněji, nebo prostě omezíme spotřebu....

vážení...

Poslední dobou mi morčouni připadají nějací pohublí. Určitě to bude tím, že tolik nejedí. Tedy jedí, ale ne tolik. Trávy jsou schopni sežrat neskutečné množství, ale sena jedí prostě tak nějak normálně a žádné přecpané bříško se nekoná.

Tak kontrolní váha
Sisinka ..... 665g
Maruška.... 674g

Poslední tráva

Poslední zbytky trávy co se venku dají najít. To bylo v kleci radosti. Naše morčata jsou hodně travní a nic je nepotěší víc než pořádná hromada čerstvé trávy...... Toto byla jen malá hromádka kvalitou odpovídající začátku prosince, ale způsobila víc radosti než okurka, jablko. mrkvička....... prostě cokoli co zatím dostali.
.
.
.

Přivřené oko

Tak Sisinka má už od včera skoro pořád přivřené jedno očko. Tedy ne úplně pořád, ale jak může, nebo když odpočívá, hned to očko přivírá. Na internetu najdeme kde co, ale oko není zakalené, nic z něho nevytéká, na nějaký vřídek v tlamičce to zatím taky nevypadá, je čilá, jíst jí chutná a jinak vypadá fakt dobře. No je pátek, jsme doma a čekat až z toho oka něco vytékat začne se mi nějak nechce. Na veterině už to známe a tak jdeme znovu. Naštěstí oko poraněné není a možná spíš začínající zánět slzných kanálků, dostáváme kapičky a jdeme domů. Sisinka samozřejmě už žádné oko nemhouří... asi má strach no.... a já se časem naučila i kapat. Tedy možní i Sísa pochopila, že je lepší chvíli postát, protože ji stejně přeperu. Jo na kapání jsme dostali Tobradex a já si teprve teď uvědomila co nás to chovatelství bude stát. Při placení jsem byla trochu v šoku no. Ono se vždy počítá se senem, vitamíny, kvalitními granulemi, ale kolik bude stát vyšetření ..... no máme naše zvířátka rádi a ušetříme to jinde :-)

Laparoskopická operace žlučníku

Můj žlučník je problematické téma a běh na dlouhou trať. Navíc jsem trochu umanutá a nechat si vyndat žlučník, když Vám vlastně nic není .... ne nebyla to pro mě jednoduchá záležitost.... tak jedno pěkné video ať člověk ví do čeho jde, že. Konec konců je to moje břicho.

něco v kožichu

Možná je to i tím, že marodíme. Jsem doma a je "víc" času. Prostě jsem si prohlédla naše morčátko i za světla. Má na chlupech takové černé tečky. Blbě vidím a budu muset zjistit co to je. Protože preventivně koupat v nějakých fujtablech se mi fakt nechce. A nejsem si jistá, zda je toto zrovna případ pro veterináře... Asi skončím na nějaké morčecí diskusi.... již to pozorujeme několik dní a fakt to nemizí, spíše je toho víc a víc....
.
.
ale kde by to chytli ???

Angína po 20 letech...

Už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měla naposled. Nepamatuji si to škrábání v krku ani řezavou bolest. Už je to prostě strašně dávno. Holky to přitáhly z přípravky. Napřed to zchvátilo Verunku, pak Lucinku a včera odpoledne i mě. Naprosto nečekaně a během pár hodin. Dnes jsem byla u Dr. a mám antibiotika a za týden na kontrolu.......

strup na nose

Tak se naše morčata pomalu sžívají, ale neobejde se to bez brumlání natřásání a cenění zubů. No a Marušce jsem našla na špičce nosu takové cosi. Nažhavila jsem internet a hledala. Nakonec jsem objevila zajímavý článek o plísních a jejich šíření včetně obrázků svrabu. No nevydržela jsem našla veterinu, kde to prý umí i s morčaty a jen s pejsky a kočičkami. Samozřejmě máme jen stroupek a nic jí není, ale kdo to má vědět, že.... Alespoň nám paní doktorka ostříhala drápky... Musím jen potvrdit, že morčata jsou opravdu neagresivní a asi je ani nenapadne ( k mému velkému štěstí) ty své hlodavé zuby použít, protože při stříhání drápků se mnou docela slušně Sisinka poprala.

Info z klece

Tak se nám potkaly v kleci dvě lvice. Obě to jsou dvě malé tvrdé hlavičky. Maruška je ta rezavě černá, které byla sice ve své původní skupině morčat ta poslední, ale o to víc má vychytány případné záludné útoky na protivníka. Sisinka šla asi přímo od maminky, byla plašší, utíká před rukou a nebyla na rozdíl od Marušky zviklá na děti a možná ani na intenzivnější mazlení a rušnou domácnost. Ještě ten den, když jsme morčátka přivezli, dali jsme je do společné klece. No dnes bych to udělala určitě jinak, ale nějak jsem podvědomě doufala, že dvě úplně stejně mladé morčecí samičky v té veliké kleci prostě snesou… No snesou, ale zuby na sebe cenily pěkně, ale na krev nedošlo. Nejvíc pomohlo, když jsem nekompromisně přistoupila ke kleci pravila, že hlavní morče jsem v téhle rodině já a žádné výrazné projevy nesnášenlivost nehodlám tolerovat i za cenu, že jim tu úžasně velikou klec prostě rozdělím na dva malé kotce. Jinak to zatím nechávám jak to je a bedlivě sleduji chování. Sice mám pocit, že v „komunikaci“ zkušenější Maruška Sisinku vyhání z klece, od jídla a jak může tak ji pošťouchne, ale na stranu druhou Sisinka není také žádný andílek. Občas to Marušce nechá pěkně sežrat. Žducne do ní vší silou a pak se běží někam schovat. Zásadně jí to co zrovna Maruška a nejlépe zrovna ten list co jí Maruška a nejraději by jedla i tu stejnou granuli z mističky. Prostě jí to, jako malé miminko, ukusuje přímo u tlamičky, což Marušku dost točí. Mají dva stejné průchozí domečky z kartonové krabice a střídavě se o ně „perou“, nemůžou se dohodnout čí bude který. Pak se k Sisinkou obsazenému domečku od zadu plíží Maruška z jasným úmyslem do ní žducnou, ale když si Sisinka všimne obdaří Maruškou slušnou dávkou moči. Takže pak je na řadě mytí. Když mám pocit, že má Maruška přeci jen moc navrch tak ji prostě vyndám z klece. Čekala jsem, že bude Sisinka bude ráda a půjde si někam odpočinout, nebo se půjde v klidu najíst, ale nic z toho se nekoná. Spíš znejistí a hledá Marušku, vykukuje z klece, kde že to je, případně začne i pískat a to pak Maruška většinou i odpoví….. naposled se z klece i ozývalo dusání a běhání jako, když se zase honí. No problém jsem měla jen v tom, že už jsem měla Marušku tak 10 minut v ruce a Sisinka byla v kleci sama…. Tak nevím….

Do školy...

Tak přišel den D a moje malé děti si to ženou do školy. Ano, tedy vlastně ne. Nakonec jsme zvolili po poradě s poradnou variantu nultého ročníku ve škole. Tedy přípravka ve škole, kde budou jen předškolní děti, což v naší školce nebyly a bude jich tam jen 15 a ve školce bylo 28. A já bych chtěla moc poděkovat svému chlapovi, že je tam bude každé ráno vozit (protože to je kus autobusem) a babičce a dědovi, co slíbili občas vyzvednout, aby tam holky nemusely být do 17 hodin, než já dojedu z práce. Děkuju

Paní učitelka je mladá a moc příjemná a já doufám, že to prostě půjde. A na obědy budou chodit normálně do velké jídelny :-) a budou mít kartu na obědy ... a no prostě už vyrostly

Homeopatie u nás

Něco málo (no možná i víc) jsem o tom četla. A k homeopatii mám respekt. Jsem přesvědčena, že jsou stavy, které klasická medicína moc šetrně a komplexně prostě řešit neumí. Je to stylem mám doktora na srdce na oči na játra, ale tak nějak mám pocit, že každý si řeší jen to svoje. .... Rozhoupat se mi nějak trvalo. Nakonec mě doslova nakopnul článek tady.

Děkuji za vstřícnost, rychlost a.... prostě holky jdou do školy i s Kapičkama tedy Bachovy esence....

a moje doporučení... http://www.modryhad.cz/

Byla jsem maximálně spokojena. Děkuju

Z klece....

Do naší domácnosti přibudou v září dvě morčecí samičky. Na mazlíky. Jedna je ta černá co se nám v létě narodila a druhou jsem objednala v chovné stanici. Tedy prošla jsem pár "zverimexů" , ale prostě čím víc víte, tím víc se díváte a občas i vidíte. Někde mají morčátka všechna v jedné kleci a aktivní samečkové pronásledují sotva odstavené maličké samičky. No, pak si kupujete třeba tři v jednom...

Takže morčátko máme rezervované v chovné stanici: CHS Diamant

Klec jsme objednali tady: http://www.zoohit.cz

A jedna krásná stránka o chovu, kterou jsem našla, když jsem řešila čím dokrmovat, kdyby se něco při porodu nepovedlo. "Borisovka"

A úplně základní informace jsem našla tady: CHS Od Nicolette

Původě jsem chtěla zvířátka až trochu později, tak na jaře... no a pak se narodila ta krásná černá samička, a řešilo se co s ní a na co vlastně čekat....

Hlídáme morčata...

Tak abychom se nenudili hlídáme morčátka. A protože už hlídat asi umíme hlídáme teď těhuli o které ani netušíme kdy to bude.... no padla na to část dovolený abychom ji nestěhovali. Stálo mě to i hodiny na internetu na téma Morče... od stravy, chovu, po umělé odchovy.... no odměnou jsou nám teď dvě krásná morčecí miminka a já začínám vážně uvažovat, že si pořídíme morčata....

Jo a obě to jsou nádherné samičky.
.
.

krém na nohy - reklama JUST

Asi nejvíc vypovídající by byla fotka mých nohou před použitím krému a po jeho použití. (ale to sem nedám, na to nemám dost odvahy) Možná bych i trumfla reklamu na tělové krémy.......

Mě tento krém od JUST pomohl úžasně. Prostě své nohy jsem trošku zanedbávala a v zimě ještě víc. No prostě po aplikaci krému mám příjemný pocit, že malé zázraky se dějí. Mohla jsem si i odpustit intenzivní škrábání staré kůže a pak promazávání, aby paty nepraskaly.... všechno no přišlo nějak samo. Stačilo jen namazat :-)

Ráda bych doporučila i jednu moc příjemnou a ochotou prodávající.... snad se nebude zlobit, když jsem dám její adresu.

j.cernikova@volny.cz

Děkuju


PS: mám doma i Tymiánový krém a nedám na něj dopustit

Vdolečky smažené, tvarohem sypané

Pamatuji si je s dětství. Dělávala je maminka mého taťky. Bohužel umřela dřív než mě vůbec napadlo vzít si na ně recept. Tento mám od jedné moc hodné paní co vaří dětem ve školce. Prostě umí uvařit a nepotřebuje ani vitanu, ani podravku ani jiné super bujóny. Stačí jí snítka bylinek a základní koření. A tak teď ty vdolečky.

500g polohrubé mouky
50g pískového cukru
50g másla (hery)
1x vejce
trochu soli
1/2 kostičky droždí
250ml mléka možná i více
olej na smažení


povidla na potření
smetanový jogurt na ozdobu
nastrouhaný tvrdý tvaroh

Z části vlažného mléka, cukru, mouky a kvasnic připravíme kvásek. V míse pak smícháme zbytek mouky, cukru, mléka, s vejcem, vykynutým kváskem a rozpuštěným tukem. Zadělané těsto necháme vykynout. Z vykynutého těsta vyválíme 1 cm tlustou placku a skleničkou vykrajujeme vdolečky, které necháme na vále ještě 30 minut kynout. U vykynutých vdolečků promáčkneme střed a promáčknutou stranou vkládáme do horkého tuku ( u nás olej na smažení) Smažíme po obou stranách do zlatova. Smažené vdolečky mažeme povidly nebo marmeládou zdobíme jogurtem a sypeme strouhaným tvarohem.

Kulajda

Bílá houbová kulajda. Osobně mám ráda z čerstvých hub nebo i z sušených, ale zcela určitě potřebuji čertví kopr. Bez čerstvého kopru to prostě nejde. .....

5 středních brambor
1 stření cibule
2 hrsti dobrých sušených hub (nebo čerstvé)
2 lžíce knímu
3 bobkové listy
čerstvý kopr
250 ml smetany na vaření
2 lžíce hrubé mouky
4 vajíčka (nebo kolik chcete)
Ocet na dochucení

Do připraveného hrnce se studenou vodou přidám trochu soli, kmín, na kousky nakrájené brambory, nakrájenou cibuli a dám na oheň. Sušené houby předem namočím a podusím na pánvi s olejem. Čerstvé podusím úplně stejně. Do polévky je přidám jakmile jsou brambory trochu měkké. Hrubou mouku rozkvedlám ve smetaně a přidám, když jsou brambory už měkké a vařím ještě 20 minut. Hotovou polévku odstavím z plamene, ochutím nasekaným koprem a dle chuti i octem. Vajíčka vařím zvlášť rozklepnuté v octové osolené vodě a vařené vložím do polévky.

Jestli chcete na inspiraci k odborníkům tak doporučuji tady. :-)

Muffiny

200 g ....hladké mouky
60 g ......cukru moučka
100 g..... másla
2 vejce
150 ml mléka
prášek do pečiva
vanilkový cukr
čokoláda na vaření

Promíchám mouku, cukry a prášek do pečiva. Přiliji směs rozehřátého (pozor jen vlažného) másla, mléka a rozšlehaných vajíček a zpracuji na vláčné těsto, které plním do košíčků. Těsto, kousek čokolády, těsto. A do trouby. Peču až jsou ... možná dvacet minut....

Inspirace byla u Diny. Jen mi strašně dlouho trvalo než jsem si konečně koupila ten plech. Pečení jen do těch košíčků co mám se mi nedaří. Prostě košíčky jsou moc tenké a pustí těsto i do stran a to co jsem pak vytáhla z trouby rozhodně jako muffiny nevypadalo. S marmeládou to chlapovi nechutná a s kakaem mu to připadá moc sladké. Tak je peču takto. Holkám chutnají. A na snídani na druhý den zbudou málo kdy. Peču i s košíčky, vím, že do plechu nejsou potřeba, ale mě se líbí to "olupování papíru z muffiny"

jádro podruhé

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

jádro

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

zanedbávám blog

Já prostě nestíhám.....

tak se omlouvám....

Tedy ne, že bych to stavěla, ale i tak mi to žere docela dost času.
.
.
.
.
.

Vypadlý zub

Už mám doba předškolačku :-)

Ani nevíme, kde skončil. Večer si šla lehnout s kývajícím se zubem a ráno prostě nebyl.

Tvarohový dortík

K svátku a narozeninám dělám raději dortíky sama. Není to samý máslový krém, nebo kyselé ovoce v divné želatině. Je to prosté a jednoduché.....

1 malý sáček piškotů
250 g plnotučného tvarohu
500 ml mléka
2 smetany na šlehání (cca 400ml)
1 balíček potravinářské želatiny
2 balíčky vanilkového cukru
4 lžíce cukru
5 lžic kakaa

Do dortové formy dám piškoty (podle toho, jak vysoký chci mít piškot pod krém) a zaliji je kakaem (250 ml mléka a 5 lžic kakaa) a nechám všechno kakao vsáknout, když přebývá, přidám pištoky, nebo sliji. Vyšlehám šlehačku do tuha. V jiné misce vyšlehám tvaroh s cukrem, s vanilkovými cukry a přidám mléko ve kterém jsem dle návodu rozpustila želatinu a vše ještě jednou řádně prošlehám. Do tvarohové hmoty lehce vmíchám vařečkou našlehanou šlehačku. Vše vliji do dortové formy na piškoty a dám do druhého dne do lednice ztuhnout. Někdy zdobím já kakaem, nebo holky cukrovými kytičkami, anebo koupím jedlý papír s nějakým motivem. Želatina krém řádně zpevní a je krásně tuhý.

Fotka je taková pracovní. Původně jsme měli dost transportovat k babičce a tak byl zabalen i s formou ve fólii... no nestihla jsem jej ani pořádně načančat a už jej bylo méně jak polovina :-)

adenotomie - odstranění nosní mandle

Tak jsme si prošli obdobím rozhodování, zda je odstranění nosní mandle u dcery nutné nebo není i obdobím výběru nemocnice a včera nastal ten den D. Den naší adenotomie - den odstranění nosní mandle. Vybraná nemocnice na Karláku, U Nemocnice 2, pavilon tuším N, oddělení ORL

Den předem jsme se byly ukázat na příjmu a přinesly papíry z předoperačního vyšetření. Bohužel nebyly kompletní (netuším proč) a mě nenapadlo po naší dětské Dr. kontrolovat zda přiložila, či nepřiložila výsledek krevní srážlivosti... ale prohlásili, že to nevadí :-) jen budou muset udělat test v pondělí ráno sami a dcera bude muset znovu na odběry. Byly jsme přijaty po prohlídce za cca 10 minut a šly hezky domů. Nástup v pondělí ráno na 7:00 až 7:15 s pyžamem a bačkorkami a bačkorami a od půlnoci nejíst a nepít....Je tam příjemné rodinné prostření. Ne není to o opadávající omítce ze stěn budovy. Je to o pocitu klidu, pohody. Nepotkala jsem nikoho, kdo by se na mě mračil. A ani druhý den na příjmu, pohoda, profesionalita, informování, komunikace, zmáknutá a propracovaná organizace, příjemný (a hezký) mladý anesteziolog, který přijde pohovořit o plánované anestézii. Příjemné sestřičky, které vidíte každou chviličku, minimálně ve dveřích, jak kontrolují, zda je vše v pořádku a není je někde třeba. Nebo jejich grif, kdy dceru napíchnou naprosto bez problémů a umí ji pochválit, když vidí, že spolupracuje.... Už jenom tím, že jí řeknou, že doma mají také holčičku, co se jmenuje stejně, ale je už veliká.... pro mě to byla možná milá konverzační věta... ale moje dcera se tím večer ségře přímo chlubila :-)) Nebo to, že po návratu z operačního sálu si dcera sebou přiveze dva obrázky a balónek.

Nakonec vlastně hodně dětí nepřišlo a některé i pro nemoc posílali domů, bylo plánováno cca něco nad 10, ale přišly jen 4, i sestřičkám to připadalo nějak moc málo :-) , ale mě vyhovovalo. Všechny děti byly bez komplikací. Anesteziolog se po skončení operací stavil osobně. Nikdo po anestézii nezvracel a všichni šli večer domů. Ocenila jsem i organizaci. Sestřička postupně přicházela nosila léky před anestézií, byla u dětí, když je přivezli ze sálu (na sále cca 30 minut) , kontrolovala zda nekrvácí.... I "hromadná" výstupní kontrola operatérem. Postupné kontroly všech dětí, hromadné poučení, prostor pro otázky, vyndání zajišťovacích kanyl, dárečky pro děti... Ano já vím, že takto operují denně, ale ten klid, ta pohoda, to rodinné prostředí.... To je všechno o lidech, o těch co rádi dělají svou práci.... a já nevím kam napsat poděkování za jejich přístup. A dlouho si budu pamatovat slova pana Doktora. Při dodržování všech doporučení se pooperační krvácení takřka nevyskytuje, ale já vám řeknu co dělat, kdyby se to náhodou stalo. Když dojde ke krvácení a to určitě poznáte, ne smrknutí do kapesníku, ale krvácení. Všichni jste z Prahy, nesnažte se sem proboha v tom náledí dostat sami. Prostě volejte sanitku 155 a nechte se dovést sem k nám. My jsme si to tu udělali, tak si to i doděláme... Pan Doktor si mě získal. Jak jiný přístup proti Modřanům, kde v případě komplikací musíte navštívit nějakou nemocnici, protože oni si to dělají laserem za penízky jen ambulantně s čekárnou společnou pro nemocné i zdravé děti a v případě komplikací se prostě musí postarat nějaká nemocnice.......

Ještě jednou mé velké poděkování všem doktorům a sestřičkám za jejich práci a nadstandardní přístup k pacientům.

Diagóza.....Sádra

Letošní "hory" jsme obsadili chatičku v Božím Daru. Bohužel ještě než jsme tam vyrazili stihla Wiky při testování bruslí (hned 1.ledna) poškodit svou levou ruku natolik, že nás návštěva chirurgické ordinace v Krči prostě neminula. Vyslán byl tatínek a já dobalovala na hory. Wiky si totiž až zas tolik nestěžovala a ruku normálně používala, ale přeci jen týden před námi a kdyby...... no vrátila se s předtočenou sádrou. Sádru snad prý měla na natočenou dřív, než Dr. tatínkovi vysvětlila, že je ruka opravdu zlomená. ..Má být v klidu a mají sádru dotočit v místě pobytu. Strašně chudinka plakala... ne nebolelo jí to... bála se, že nebude lyžovat.... Měla jsem problém to rozdýchat, ke konci roku jsme navíc kupovali holkám kompletní lyžařské vybavení.... Strávila jsem pár hodin na internetu a kompletně prostudovala, možné diagnózy... naše diagnóza (S5250 Zlomenina dolního konce vřetenní kosti 20 bez dislokace) zas tak komplikovaná nebyla... jen nevím, zda je normální, zlomit si ruku a ani nebrečet...

Druhý den se jelo se na hory a měla jsem vyhlédnutou nemocnici v Ostrově nad Ohří. Příjemně mě tam překvapili. Už při prvním rozhovoru s nějakou paní na informacích. Vše probíhalo v klidu a pohodě a stejně tak i na chirurgii. I moje žádost u doktora o lehkou plastovou sádru (byla jsem jen upozorněna, že se opravdu, ale opravdu nesmí namočit) byla přijata s pochopením a za cenu 250 Kč bez problémů , během chvilky a profesionálně, natočena. (Punčocha, vata, a plastová sádra) Dr. ji pak ještě zkontroloval, napsal zprávu a poslal nás na chatu. :-) Nevím, proč nám takovouto sádru nenabídli pro malé dítě už v Thomayerově nemocnici v Krči.,Byla o moc lehčí, než ta sádrová dlaha, u které se navíc ještě počítalo s dotočením ...????..... V Krči prostě hned sádrovali, ale třeba se to ani jinak nedělá a čeká se pár dní, zda nebude otok či komplikace.... V každém případě byla s touto plastovou sádrou maximální spokojenost.... Jen jsem byla pak jednou sestřičkou upozorněna, že když se sádra namočí, prosákne "sádrovací" hmota až ke kůži a může to být opravdu velký problém....