jádro podruhé

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

jádro

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

zanedbávám blog

Já prostě nestíhám.....

tak se omlouvám....

Tedy ne, že bych to stavěla, ale i tak mi to žere docela dost času.
.
.
.
.
.

Vypadlý zub

Už mám doba předškolačku :-)

Ani nevíme, kde skončil. Večer si šla lehnout s kývajícím se zubem a ráno prostě nebyl.

Tvarohový dortík

K svátku a narozeninám dělám raději dortíky sama. Není to samý máslový krém, nebo kyselé ovoce v divné želatině. Je to prosté a jednoduché.....

1 malý sáček piškotů
250 g plnotučného tvarohu
500 ml mléka
2 smetany na šlehání (cca 400ml)
1 balíček potravinářské želatiny
2 balíčky vanilkového cukru
4 lžíce cukru
5 lžic kakaa

Do dortové formy dám piškoty (podle toho, jak vysoký chci mít piškot pod krém) a zaliji je kakaem (250 ml mléka a 5 lžic kakaa) a nechám všechno kakao vsáknout, když přebývá, přidám pištoky, nebo sliji. Vyšlehám šlehačku do tuha. V jiné misce vyšlehám tvaroh s cukrem, s vanilkovými cukry a přidám mléko ve kterém jsem dle návodu rozpustila želatinu a vše ještě jednou řádně prošlehám. Do tvarohové hmoty lehce vmíchám vařečkou našlehanou šlehačku. Vše vliji do dortové formy na piškoty a dám do druhého dne do lednice ztuhnout. Někdy zdobím já kakaem, nebo holky cukrovými kytičkami, anebo koupím jedlý papír s nějakým motivem. Želatina krém řádně zpevní a je krásně tuhý.

Fotka je taková pracovní. Původně jsme měli dost transportovat k babičce a tak byl zabalen i s formou ve fólii... no nestihla jsem jej ani pořádně načančat a už jej bylo méně jak polovina :-)

adenotomie - odstranění nosní mandle

Tak jsme si prošli obdobím rozhodování, zda je odstranění nosní mandle u dcery nutné nebo není i obdobím výběru nemocnice a včera nastal ten den D. Den naší adenotomie - den odstranění nosní mandle. Vybraná nemocnice na Karláku, U Nemocnice 2, pavilon tuším N, oddělení ORL

Den předem jsme se byly ukázat na příjmu a přinesly papíry z předoperačního vyšetření. Bohužel nebyly kompletní (netuším proč) a mě nenapadlo po naší dětské Dr. kontrolovat zda přiložila, či nepřiložila výsledek krevní srážlivosti... ale prohlásili, že to nevadí :-) jen budou muset udělat test v pondělí ráno sami a dcera bude muset znovu na odběry. Byly jsme přijaty po prohlídce za cca 10 minut a šly hezky domů. Nástup v pondělí ráno na 7:00 až 7:15 s pyžamem a bačkorkami a bačkorami a od půlnoci nejíst a nepít....Je tam příjemné rodinné prostření. Ne není to o opadávající omítce ze stěn budovy. Je to o pocitu klidu, pohody. Nepotkala jsem nikoho, kdo by se na mě mračil. A ani druhý den na příjmu, pohoda, profesionalita, informování, komunikace, zmáknutá a propracovaná organizace, příjemný (a hezký) mladý anesteziolog, který přijde pohovořit o plánované anestézii. Příjemné sestřičky, které vidíte každou chviličku, minimálně ve dveřích, jak kontrolují, zda je vše v pořádku a není je někde třeba. Nebo jejich grif, kdy dceru napíchnou naprosto bez problémů a umí ji pochválit, když vidí, že spolupracuje.... Už jenom tím, že jí řeknou, že doma mají také holčičku, co se jmenuje stejně, ale je už veliká.... pro mě to byla možná milá konverzační věta... ale moje dcera se tím večer ségře přímo chlubila :-)) Nebo to, že po návratu z operačního sálu si dcera sebou přiveze dva obrázky a balónek.

Nakonec vlastně hodně dětí nepřišlo a některé i pro nemoc posílali domů, bylo plánováno cca něco nad 10, ale přišly jen 4, i sestřičkám to připadalo nějak moc málo :-) , ale mě vyhovovalo. Všechny děti byly bez komplikací. Anesteziolog se po skončení operací stavil osobně. Nikdo po anestézii nezvracel a všichni šli večer domů. Ocenila jsem i organizaci. Sestřička postupně přicházela nosila léky před anestézií, byla u dětí, když je přivezli ze sálu (na sále cca 30 minut) , kontrolovala zda nekrvácí.... I "hromadná" výstupní kontrola operatérem. Postupné kontroly všech dětí, hromadné poučení, prostor pro otázky, vyndání zajišťovacích kanyl, dárečky pro děti... Ano já vím, že takto operují denně, ale ten klid, ta pohoda, to rodinné prostředí.... To je všechno o lidech, o těch co rádi dělají svou práci.... a já nevím kam napsat poděkování za jejich přístup. A dlouho si budu pamatovat slova pana Doktora. Při dodržování všech doporučení se pooperační krvácení takřka nevyskytuje, ale já vám řeknu co dělat, kdyby se to náhodou stalo. Když dojde ke krvácení a to určitě poznáte, ne smrknutí do kapesníku, ale krvácení. Všichni jste z Prahy, nesnažte se sem proboha v tom náledí dostat sami. Prostě volejte sanitku 155 a nechte se dovést sem k nám. My jsme si to tu udělali, tak si to i doděláme... Pan Doktor si mě získal. Jak jiný přístup proti Modřanům, kde v případě komplikací musíte navštívit nějakou nemocnici, protože oni si to dělají laserem za penízky jen ambulantně s čekárnou společnou pro nemocné i zdravé děti a v případě komplikací se prostě musí postarat nějaká nemocnice.......

Ještě jednou mé velké poděkování všem doktorům a sestřičkám za jejich práci a nadstandardní přístup k pacientům.

Diagóza.....Sádra

Letošní "hory" jsme obsadili chatičku v Božím Daru. Bohužel ještě než jsme tam vyrazili stihla Wiky při testování bruslí (hned 1.ledna) poškodit svou levou ruku natolik, že nás návštěva chirurgické ordinace v Krči prostě neminula. Vyslán byl tatínek a já dobalovala na hory. Wiky si totiž až zas tolik nestěžovala a ruku normálně používala, ale přeci jen týden před námi a kdyby...... no vrátila se s předtočenou sádrou. Sádru snad prý měla na natočenou dřív, než Dr. tatínkovi vysvětlila, že je ruka opravdu zlomená. ..Má být v klidu a mají sádru dotočit v místě pobytu. Strašně chudinka plakala... ne nebolelo jí to... bála se, že nebude lyžovat.... Měla jsem problém to rozdýchat, ke konci roku jsme navíc kupovali holkám kompletní lyžařské vybavení.... Strávila jsem pár hodin na internetu a kompletně prostudovala, možné diagnózy... naše diagnóza (S5250 Zlomenina dolního konce vřetenní kosti 20 bez dislokace) zas tak komplikovaná nebyla... jen nevím, zda je normální, zlomit si ruku a ani nebrečet...

Druhý den se jelo se na hory a měla jsem vyhlédnutou nemocnici v Ostrově nad Ohří. Příjemně mě tam překvapili. Už při prvním rozhovoru s nějakou paní na informacích. Vše probíhalo v klidu a pohodě a stejně tak i na chirurgii. I moje žádost u doktora o lehkou plastovou sádru (byla jsem jen upozorněna, že se opravdu, ale opravdu nesmí namočit) byla přijata s pochopením a za cenu 250 Kč bez problémů , během chvilky a profesionálně, natočena. (Punčocha, vata, a plastová sádra) Dr. ji pak ještě zkontroloval, napsal zprávu a poslal nás na chatu. :-) Nevím, proč nám takovouto sádru nenabídli pro malé dítě už v Thomayerově nemocnici v Krči.,Byla o moc lehčí, než ta sádrová dlaha, u které se navíc ještě počítalo s dotočením ...????..... V Krči prostě hned sádrovali, ale třeba se to ani jinak nedělá a čeká se pár dní, zda nebude otok či komplikace.... V každém případě byla s touto plastovou sádrou maximální spokojenost.... Jen jsem byla pak jednou sestřičkou upozorněna, že když se sádra namočí, prosákne "sádrovací" hmota až ke kůži a může to být opravdu velký problém....