Tak se nám potkaly v kleci dvě lvice. Obě to jsou dvě malé tvrdé hlavičky. Maruška je ta rezavě černá, které byla sice ve své původní skupině morčat ta poslední, ale o to víc má vychytány případné záludné útoky na protivníka. Sisinka šla asi přímo od maminky, byla plašší, utíká před rukou a nebyla na rozdíl od Marušky zviklá na děti a možná ani na intenzivnější mazlení a rušnou domácnost. Ještě ten den, když jsme morčátka přivezli, dali jsme je do společné klece. No dnes bych to udělala určitě jinak, ale nějak jsem podvědomě doufala, že dvě úplně stejně mladé morčecí samičky v té veliké kleci prostě snesou… No snesou, ale zuby na sebe cenily pěkně, ale na krev nedošlo. Nejvíc pomohlo, když jsem nekompromisně přistoupila ke kleci pravila, že hlavní morče jsem v téhle rodině já a žádné výrazné projevy nesnášenlivost nehodlám tolerovat i za cenu, že jim tu úžasně velikou klec prostě rozdělím na dva malé kotce. Jinak to zatím nechávám jak to je a bedlivě sleduji chování. Sice mám pocit, že v „komunikaci“ zkušenější Maruška Sisinku vyhání z klece, od jídla a jak může tak ji pošťouchne, ale na stranu druhou Sisinka není také žádný andílek. Občas to Marušce nechá pěkně sežrat. Žducne do ní vší silou a pak se běží někam schovat. Zásadně jí to co zrovna Maruška a nejlépe zrovna ten list co jí Maruška a nejraději by jedla i tu stejnou granuli z mističky. Prostě jí to, jako malé miminko, ukusuje přímo u tlamičky, což Marušku dost točí. Mají dva stejné průchozí domečky z kartonové krabice a střídavě se o ně „perou“, nemůžou se dohodnout čí bude který. Pak se k Sisinkou obsazenému domečku od zadu plíží Maruška z jasným úmyslem do ní žducnou, ale když si Sisinka všimne obdaří Maruškou slušnou dávkou moči. Takže pak je na řadě mytí. Když mám pocit, že má Maruška přeci jen moc navrch tak ji prostě vyndám z klece. Čekala jsem, že bude Sisinka bude ráda a půjde si někam odpočinout, nebo se půjde v klidu najíst, ale nic z toho se nekoná. Spíš znejistí a hledá Marušku, vykukuje z klece, kde že to je, případně začne i pískat a to pak Maruška většinou i odpoví….. naposled se z klece i ozývalo dusání a běhání jako, když se zase honí. No problém jsem měla jen v tom, že už jsem měla Marušku tak 10 minut v ruce a Sisinka byla v kleci sama…. Tak nevím….
Tak Sisinka má už od včera skoro pořád přivřené jedno očko. Tedy ne úplně pořád, ale jak může, nebo když odpočívá, hned to očko přivírá. Na internetu najdeme kde co, ale oko není zakalené, nic z něho nevytéká, na nějaký vřídek v tlamičce to zatím taky nevypadá, je čilá, jíst jí chutná a jinak vypadá fakt dobře. No je pátek, jsme doma a čekat až z toho oka něco vytékat začne se mi nějak nechce. Na veterině už to známe a tak jdeme znovu. Naštěstí oko poraněné není a možná spíš začínající zánět slzných kanálků, dostáváme kapičky a jdeme domů. Sisinka samozřejmě už žádné oko nemhouří... asi má strach no.... a já se časem naučila i kapat. Tedy možní i Sísa pochopila, že je lepší chvíli postát, protože ji stejně přeperu. Jo na kapání jsme dostali Tobradex a já si teprve teď uvědomila co nás to chovatelství bude stát. Při placení jsem byla trochu v šoku no. Ono se vždy počítá se senem, vitamíny, kvalitními granulemi, ale kolik bude stát vyšetření ..... no máme naše zvířátka rádi a ušetříme to jinde :-)