A pořád to nějak není ono....

Plácáme se v tom celá rodina. Verunku jsem dnes skoro po měsíci poslala do školky, ale Lucinka je stále doma a já mám další OČR. Včera měla zase 37,3°C, ale dnes ráno už zase nic. Já vím, že to není horečka, že je jen zahleněná, ale zdravá taky není. Je bledá a unavená, ale možná jsem už jen paranoidní matka. Já už fakt nevím. Dnes cestou od Dr. mi málem usnula v autobuse. Chtěla jsem do doktorky slyšet, že jí nic není a má jít do školky, ale to prý nemůže, když má teplotu a asi má nějaký vir a na antibiotika to nevypadá. Což je vlastně taky dobře. Možná nás zachránil od horšího ten Wobenzym, protože loni by nám s touto rýmou určitě píchali alespoň jedno ucho. Jsem ráda, že to vlastně není nic horšího, ale budu ráda jestli jí ty kontrolní náběry udělají. Alespoň krevní obraz a sedimentaci. Protože už se to vleče skoro měsíc a to mi připadá fakt dlouho. Možná by to chtělo jen čerstvý vzduch, ale jak to mám vědět, že jo. No prostě podzimní depka jak vyšitá no.... Asi půjdu udělat vánoční výzdobu ze smrkových větviček a zadělám na perníčky a na linecký....