sklenice vody

Nevím co psát o dnešním dni.
Všechno je o úhlu pohledu.
Jakou sklenici vidíte na fotografii?
Je z poloviny plná nebo z poloviny prázdná?
No já se dnes přistihla, že i plnou sklenici vidím prázdnou...

Ale dny příští mě přesvědčily, jak moc ta sklenice byla ještě plná.

Verunka včera dostala teplotu a začal se jí v jednom očičku tvořit hnis. Ano mám trochu zelenou rýmu a trochu si stěžovala na ucho, ale to si stěžovala i na bříško a palec u nohy a smrká tak 3x denně, víc ne, nic z nosu nevytéká. Tak nevím. No teplotu včera měla, ráno už ne. Tak jsem naplánovala kolečko po doktorech. Začneme na ORL, ať se mrknou preventivně před víkendem na to ucho a pak na dětské, ať udělají něco s těma očima. Hnisá to opravdu dost. Ráno měla očka celá slepená. No nebudu příště plánovat..... Ano máme zánět spojivek, ale prý to má ze zánětu dutin... ani jsem se tvářila dost nevěřícně a odbojně (už posledně jsem se drze ptala zda jsou ATB nutná) a Dr. nás poslala na RTG. Někam na polikliniku o které jsem měla jen mlhavou představu kde je a jak se tam autobusem dostat. Sestřička, ale byla moc hodná a napsala mi autobusy i s přestupem. Jinak bych asi musela domů a na internetu zjistit kde přestoupit a na co. Polikliniku jsem zdárně našla a na snímek jsme nečekaly déle než 45 minut. Nejsem odborník na RTG, ale bylo mi to jasné. Zuby poznám a nad nima bylo něco, co tam rozhodně být nemělo :-( čelistní dutiny plné čehosi. No Dr. napsala ATB a Erdomed-sirup na rozpouštění hlenů při zánětech horních cest dýchacích a já neprotestovala i ten odbojný postoj mě přešel. Jinak ouško už píchat nemusela (to už prasklo samo včera). Viky prohlásila, že je lepší prasknout než píchat ... a tak mě zase čeká týden domácí péče... ale jsem ráda, že není hůř... jen na ty hnisající oči nám nic nedala, prý se to spraví samo... no moc tomu nevěřím a po tom sirupu začala ještě kašlat....vlastně bych měla být ráda, že to má tak dobrý průběh...

No, když jsem psala tento článek, netušila jsem, že bude ještě hůř. Nakonec jsme onemocněli všichni. :-(

čtvrtek

Konec týdne se blíží no a už nebudu přemýšlet nad tím kam pojedeme... Verunka nechtěla se školce obědvat a měla 38. Babička měla představu, že budeme všichni na chatě. No už jsem v podezření, že ty nemoci zveličuji a vymýšlím. Ale alespoň jsem stihla dnes nakoupit a donesla domů tento nádherný salát :-)

Máme rádi zvířata

Tak holek bratranci odjeli na rekreaci k moři a máme na starosti jejich zvířátka. Včera se k nám nastěhovala k naší vodní želvě, korela, morče a zakrslý králík. Moc mi to připomnělo tu starou známou anegnotu. Přesné znění už si bohužel nepamatuji.

Ale je to asi o tom jak si mladý žid chodí stěžovat k rabínovi jak malý má byt. Rabín postupně nakáže do bytu pořídit ještě dvě slepičky, kočičku, psa, husu a kozu. Když zmožený žid přijde zas a rabínovi vyčítá, že už to tak opravdu ale opravdu nejde. Rabín dovolí kozu prodat. Druhý den přijde spokojený mladý žid s tím kolik je najednou volného místa. :-) a velmi rabínovi děkuje.

Tak přesně toto asi bude náš případ.

Ale zvířátkům se u nás určitě líbit bude. Holky je moc rády chodí krmit, salátem, jablíčkem mrkvičkou.......

Veverčák Rýša...

V zimě jsem přikrmovala oříšky veverku (veverčáka). Časem se z nás stali docela kamarádi. Mě těšilo, že oříšky chutnají a holky byly nadšeny, že k nám chodí veverčák. Dnes mě začíná přecházet humor a přestávám si být jista, že to byl dobrý nápad. Náš veverčák Rýša si na nás prostě zvykl a náš balkon se stal jeho balkonem. Jeho návštěvy jsou vítány a většinou tu najde i něco na zub. Zvědavé obličeje a cvakající fotoaparáty za sklem jsou jakousi daní za tento luxus prostřeného stolu (krmítka). Dnes jsem s Rýšou vstoupila definitivně do stavu stávkové pohodotovsti. .....

Asi před týdnem jsem si všimla pár hodně rozhrabaných květináčů na mém balkónu a tak jsem jen zanadávala na holuby. Tento týden jsem zjistila, že některé z mých draze pořízených skalniček zrodu Thymus (o těch někdy jindy) začíná strašně, ale opravdu strašně zapáchat, černají jim listy a celkově chřadnou. Včera jsem viděla našeho vevečáka Rýšu, jak zcela bezostyšně koná svou potřebu na mé skalničky a ani mé výkřiky a údery do skla balkónu jej nijak nevyrušily. Spíš se jen tak nechápavě díval co to po něm chci a proč ruším..... Nehodlám skalničky obětovat..... Budeme spolu válčit. Pokusila jsem se postižené skalničky přestěhovat do jiné části balkónu. No Rýša si je prostě našel a stejně označkoval. Zítra vyrobím kryt. Nejvíc se mu líbí takový krásně chlupatý Thymus (odborníci odpustí) ten mám na balkóně ve třech květináčcích a ty prostě občůrá všechny ať jsou kde jsou..... Teď přemýšlím, jak na něj ....


Zda mu oříšky dávat či nikoli.
Varianta A) ....Když oříšky jsou. Veverčák se nají a nějteré z oříšků zahrabe do květináčů, očůrá vybrané skalničky (proč potvora nečůrá na pelargónie?) a odejde.

Varianta B)....Když oříšky na dohodnutém místě nejsou rozhrabe hlínu v květináčích a hledá, jestli tam náhodou nějaký oříšek není, očůrá skalničky a odchází.

Tak nevím, dávat oříšky, nedávat..... Mám to vzít jako osobní výzvu a taky občůrat ty skalničky, aby pochopil, že jsou moje ? Nikdy mě nenapadlo, že moč veverek tak páchne. Určitě ta moje nebude horší. Pomohlo by to vůbec? Asi to nakonec zkusím. Napřed kryt a pak je počůrám taky! Rýšo uvidíme, nakonec kdo z koho....

IDOS a internet

Vím jak se to dělalo dřív. V dobách mého dětství. Pamatuji, že když jsem chtěla nějak jet, napřed jsme se s babičkou vypravily na nádraží a zjistili jak vláček pojede, a pak se teprve někam jelo. Na autobus jsme se chodily dívat na stanici. Nebo se skočilo k sousedce co měla vlakový jízdní řád. Ta doba už je dávno pryč a mě to připadá tak dávno.

Naši byli o víkendu na chatě a můj taťka se vracel domů sám. Zazvonil mi mobil. Já zapnula internet a začala hledat vhodné spojení..... Našla jsem... jen mám pocit, že v dobách mého dětství, bylo těch spojů o hodně víc a k vláčku jezdil i autobus. O autobusu si můžeme tak jen nechat zdát, ještě, že tam mamka byla autem a taťku mohla odvést.....

Masové kuličky

U nás se z mletého hovězího masa dělali kuličky vždy, cibulka, trochu pepře, vajíčko, mouka, uválet kuličku omoučnit a šup s ní na pánvičku plnou horkého tuku...

Co se narodily holky smažení v oleji jsem skoro vytěsnila z naší kuchyně. Jednak to není moc zdravé a jednak v průchozí kuchyni nerada pracuji s pánvičkou horkého tuku na kamnech. Beru to jako potencionální zdroj nepěkných popálenin a než to dosmažím trvá to zatraceně dlouho. Pečení v troubě je lepší, o hodně lepší. Časově to asi vyjde stejně dlouho, ale nemusím u toho stát..... A u Diny jsem našla prima recept na pečené Masové kuličky Ikea.. Recept jsem vyzkoušela, je skvělý. Doporučuji všem. Ale přeci jen u nás dostál trochy změn. Z lenosti vynechávám omáčku. A navíc se mi stejně nějak moc nedaří a pak je taky do ní potřeba smetana, která se v mojí lednici obvykle moc nevyskytuje. A moje holky mají bramborovou kaši rády. ......

400 g mletého hovězího masa
2 celá vajíčka (je mi líto bílky vyhodit)
1 drobonce nakrájenou cibuli
2 lžíce Solamilu
3 ve slupce uvařené a jemně nastrouhané brambory
100 ml mléka (odhad, záleží kolik si maso žádá)
hrst strouhanky nebo hladké mouky
sůl, pepř
olej na vymazání plechu.

Koupím mleté libové hovězí maso, přidám cibuli, nastrouhané vařené brambory, solamil, sůl, vajíčka, pepř a řádně promíchám. A dám do lednice tak na 30 minut odpočinout. Za pomocí dvou lžic odkrajuji od těsta malé kousky, omoučněnýma rukama z nich tvaruji kuličky, které vkládám na olejem vytřený plech. Peču dozlatova. Doba pečení je cca 40 minut a v polovině pečení kuličky otáčím. Plánujete-li omáčku, doporučuji kuličky po prvním otočení trochu podlít (nebo použít prorostlejší maso), aby byla nějaká šťáva na omáčku, já pravidelně končím se suchým plechem bez šťávy.

Proměnlivost počasí

Tak jsem to počasí nějak nezvládla.... ještě v úterý bylo teplo na na krátké kalhoty... a dnes je všechno jinak. Holkám jsem na výlet do ZOO oblékla teplejší tepláky, tričko s dlouhým rukávem, teplejší teplákovou bundu a šusťákovou bundu do neprofoukne a odolá i trochu dešti a klobouček na hlavu.... No neodhadla jsem to. Holkám prý byla velká, velká zima.... dnes je čtvrtek, zítra pátek... sobota asi bude naše... Zítra budu muset nakoupit jitrocelové sirupy na kašel, kapky do nosu a sirupy proti horečkám.....

Shovívavost a poděkování

Patříme mezi ty ostatní děti....
a já bych moc ráda dnes poděkovala naší paní učitelce za její shovívavost s mojí nepozorností ....
Informace nám visí na dveřích školky... Dnes tam visely dvě takové velkoformátové a asi 6 malých A4 ....

No nečetla jsem pozorně. Chtěla jsem svým malým dětem nabalit svačinku. Prostě jen čtu "s sebou svačinu a na oběd se vrátí do MŠ" no a nějak mi z této tabule uniklo, to slovíčko "dostanou" na předchozím řádku....

A nedočetla jsem se, že máme být ve školce půl hodiny před odjezdem a že děti pojedou přistaveným autobusem a kde bude autobus přistaven.... asi bude u školky... snad nebudeme zítra bloudit.....

Jak já bych uvítala internetové stránky na toto téma..... nebo alespoň blog ;-) takový úplně malý blogíček s jídelním lístkem, výlety, s tvorbou dětí, s tím co mají umět......

Dětský den

Dnes odpoledne byla ve školce oslava dětského dne. Dozvěděla jsem se to náhodou....Potkala jsem jednu maminku na nákupu. A tak jsem se dozvěděla, že děti mají na zahradě půjčený "skákací" hrad... a proč jsem holky nepustila do školky, když jim evidentně nic není. No plánovala jsem je pustit zítra v domnění, že jim nic neuteče.... no nevím, proč mi to paní ředitelka nemohla říci, když jsem tam v pondělí volala a holky na pondělí a úterý omlouvala..... proč mi neřekla nic o hradu ani o čtvrtečním výletu do ZOO?

Ani nepíšu, jak na nástěnce inzerují, jak spolupráci s rodiči přes internet (WWW stránky byly na aktuality vždy skoupé a teď pro jistotu už nefungují vůbec...) ... Pevnou linku do školky taky zrušili.... nechali jen mobilní telefon....jeden na celou školku.... (tři třídy ve dvou patrech po 28 dětech + paní hospodářka)


A nejvíc mě dnes asi dorazil poplatek 30,- pro rodiče za návštěvu na dětském odpoledni s rodiči konaném na školkovém hřišti. Chápu poplatek pro děti, které nechodí do naší školky a také mohly s rodiči přijít, ale proč to mám platit já ? Nic se nepodávalo a kdo chtěl mohl si přinést vlastní buřty..... ..... No, trochu mě to dostalo, platit si vstup na dětský den s rodiči, když tam chodí obě mé děti... Ale vlastně jsem mohla platit za ně a to bych asi platila za obě a tak to budu brát tak, že jsem vlastně ušetřila :-) Jen nechápu proč s krabičkou na peníze obcházeli jen ty rodiče co přišli na začátku a ty ostatní už platit nemuseli... tak nějak nevím....
Ale i tak jsme opravdu moc rádi, že ve školce máme místo .................

Projekt 365

Když jsem začínala s blogem, zalíbil se mi projekt 365. Možná to bylo i tím, že mám dvě malé děti a dni se podobají jako vejce vejci. Starost o ně mě pohltila víc, než jsem byla kdy ochotná připustit. Možná proto, že se ze mě stal introvert..... No na projet 365 to moje fotografování ani psaní není ... nejsem tak ukázněná, abych psala každý den, fotografovat moc neumím ........... ale třeba pro někoho to bude dobrá inspirace.....


Zkopírováno od Lucky73
Takže něco málo o projektu 365
lidé často popisují, jak jim "celý život proběhl před očima", když prožijí nějakou traumatickou událost.
když začal Taylor McKnight pořizovat snímek každého dne, v lednu 2004, netušil, že projekt nebude pouze upomínkou na celý rok, ale že mu také pomůže ujasnit si, co je v jho životě důležité.
ať už to byly jeho vztahy, kariéra, jeho smysl pro módu, zaznamenávání každého dne ve fotografii vytvořilo bohatou obrazovou historii jeho života..a navíc se stal lepším fotografem!
teď, když je uprostřed druhého kola, požádali jsme Taylora, aby nám o tom něco napsal. přečtěte si jak a proč začít tvořit vlastní fotografickou historii..

PROČ SE DO TOHO PUSTIT?
denodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- vaše roční fotoalbum bude famózním dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. čas běží překvapivě rychle.
- každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. denodenní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete uceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.


PÁR TIPŮ JAK NA TO..
1. berte sebou fotoaparát opravdu všude
ano, všude. udělejte z toho zvyk. do obchodu kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. jdete do kina? pořiďte si snímek foťákem, většina z nich umí fotit.pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. a pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné
můžete si zřídit vlastní blog a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek.. ideální je například http://flickr.com/ , http://www.fotolog.com/ anebo http://www.photoblog.com/ . pokud si najdete jednoducý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. obměňujte svoje témata
pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii.pusťte se do fotografických exmperimentů. udělejte fotku někoho, s km jste se nově seznámili, něčeho co jste poprvé okusili anebo toho, co jste se právě naučili. nafoťte to, co vás rozesmálo. a nzapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i zmny vás samotných.
4. vyprávějte příběh
vužijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili co se vlastně odehráá na jednotlivé fotografii. jak moc vám ten oběd chutnal? co vás přimělo vyfotit toho cizince? pomůže vám to pamatovat si, a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí proč jste udělali právě takovou fotku. není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. nepřestávejte, ať se děje cokoliv
toto je asi nejdůležitější rada ze všech.. budete unavení a zpruzení každodenním focením. někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. nedělejte to! výsledné dílo stojí za tu námahu. připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli..
budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenáníhodného. i tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen.
vyjděte z domu ven, běžte na procházku. nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte.
řekněte o projektu i svým přátelům a zapote je do něho také. jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. přidávejte fotky včas a často
naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející.. ideální je přidávat fotky každý den, nebo aspoň každý druhý. znovu opakujeme, věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.