o porozumění, o naslouchání, o komunikaci.. ne neumím to, ale fakt se snažím...
Ptám se zda mám udělat halušky s brynzou k obědu a slyším, že ne, že nemá hlad. Už za 45 minut slyším, jestli může rozdělat a sníst vánočku, že má hlad. Moje hlava to nějak nemůže pobrat. Nechtěl k obědu halušky? Chtěl raději vánočku? Moje halušky mu nechutnají?
Snažím, nebrat si to osobně a možná i špatně slyším. Co mi vlastně chtěl říct?
Navíc můj dobře míněný vánoční dárek, je asi spíše dárkem danajských. K vánocům jsem mu koupila funkční spodní prádlo s merinem. No šlápla jsem asi vedle. Ale fakt jsem mu chtěla udělat radost. Prvně jsem se na naštvala už sama na sebe, když jsem pod stromečkem objevila najednou prádlo ve velikosti M, ale v prodejně jsem výslovně požadovala L. No příště si to fakt zkontroluji, ale při té ceně mi to opravdu nedoteklo. Takže jsem běžela po vánocích vyměnit za větší kousek. Co čert nechtěl ve slevě sice nebylo, ale při vyhledávání výrobce a výrobků na internetu zásadně padaly ceny až o celou třetinu nižší, než byla ta moje nákupní (koupila jsem to draho). Navíc byly objeveny ostré hrany na všité cedulce od výrobce ( objektivně posouzeno, asi to bude fakt pod batohem škrábat a odpárat to nejde) a na stránce od výrobce se má zadat nějaký kód na výrobku (všechny výrobky mají prý vlastní kódy) jen ten náš kód samozřejmě nefunguje a výrobce jej nezná. (Slyším, že Čína už to umí fakt dobře) A navíc na stránkách píší, jak jsou všechny švy ploché ... no a nejsou, prostě v těch citlivých místech, kde by to mělo být co nejměkčí jsou prostě ty švy... no já bych se raději neviděla... Navíc se pan Renčín ještě vytasí s takovým vtipem, ale mě fakt do smíchu není...
čtvrtek 30. prosince 2010
o porozumění
Vystavil kala v 14:40:00 1 komentářů
Štítky: z domova, z domova soukromě
středa 29. prosince 2010
Nosní mandle - adenoidní vegetace
Z postupného ANO a NE přes možná ANO jsem se propracovala k určitě ANO a teď řešíme KDE. Ve hře je nosní madle mé dcery.
Že by mandle snad měla jít ven už vím do 26.11., ale stejně to muselo dozrát. Nebyla to ta jistota. Ano po vyšetření optikou (ne jen nějakým zrcátkem a pohmatem) už věřím, že v nosohltanu toho je víc než asi má být, ale... Zase na druhou stranu má jen stupeň II. ze III. (u III. už by opravdu nebylo na co čekat.) Spíš se začínám zamýšlet nad tím, proč. Nevidím důvod proč by měla mít dcera od začátku října neustávající rýmu. A proč se jí ta sliznice tak zvětšila. Ale vím, že pro Dr. je zatraceně lehké hodit to na tu velkou nosní mandli a počkat jak se zdravotní stav změní po vytržení a pak třeba něco řešit. No jsem protivná matka, donutila jsem ji ke krevnímu obrazu a stěrům z krku a nosu. Vše negativní, obraz v normě, CRP taky, ale zelená rýma přetrvává...
Ano asi je ta mandle velká, ale dcera musí mít snad skoro všechny příznaky zvětřené nosní madle, aby to mamku rozhoupalo a souhlasila se sekcí. Záněty středouší jsme si snad odbyly loni, jinak huhňá, chrápe, dýchá pusou (a to i při jídle), má neskutečně oschlé a popraskané rty, v noci se snaží spát v sedě, nebo na někom, budí se, a podle mě má i dechové pauzy, tedy když se několikrát snaží nadechnout nosem, než jí sepne, že musí otevřít pusu a chodí mi v noci čůrat (ale to má asi jinou příčinu)... Při hledání jsem našla pár zajímavých odkazů...
http://www.stefajir.cz
http://www.symbinatur.com/ADENOIDNI-VEGETACE-zbytnela-nosni-mandle
http://ona.idnes.cz/deti.aspx?c=A091022_110934_deti_pet
http://www.celostnimedicina.cz/adenoidni-vegetace-zbytnela-nosni-mandle.htm
http://www.detskylekar.cz/cps/rde/xbcr/dlekar/2003_vox2.pdf - strana 28
A teď, měla jsem si hodit kostkou kde? Ve hře je hned možností několik.
a) Modřany
b) Thomayerova nemocnice Krč
c) Motol
d) "Karlák"
- Modřany se mi líbí, přijdu tam, dceru uspí laserem odoperují nechají probudit a odvážím si jí asi za tři hodiny domů. Zaplatím jen něco kolem 4 tisíc. Termín je druhá polovina ledna. ALE. Den předem dítě nikdo neprohlédne. Laškují s myšlenkou, že snad ani předoperační vyšetření není moc třeba (ale to jsem v čekárně zaslechla asi víc než jsem měla), a co budou dělat v případě komplikací tak daleko od nemocnice vůbec netuším. Dcera je věčně bledá podvyživená žoužel....
- Krč, nevím, tam váhám. Termín nezjišťuji. Někdo říká dobrý, výborný, někdo horší komunikace, a máme to relativně blízko. A jiná oddělení už tam známe. Asi mě odradí případ chlapečka, co po zákroku končí na JIP matce oznámí, že to bývá běžná komplikace. Možná i fakt, že z pravidelných návštěv pohotovosti ORL dost lékařů znám osobně, a bohužel se tam našli i tací, které bych už raději nikdy nepotkala (ale jsou tam i fakt dobří, co mají mojí plnou důvěru i obdiv, ale ono si pak prostě nemůžete vybrat, kdo se o Vás bude starat) ...... A dcery už tam na pohotovost ORL nechtějí vůbec, to si raději počkají s Nurofenem až to praskne, nebo k naší Dr. "na píchání" na všední den....
- Motol, mám hodně pozitivních referencí, hlavně na narkózu, ale je to sakra daleko. Nevím, zda bych mohla být s malou na pokoji i v noci. Nevím, zda to dělají ambulantně (když nejsou komplikace).... a i dojezd na případnou kontrolu by byl asi horor...
- Karlák, vítězí doporučení od kolegyně z práce. Byla tam se synem minulý měsíc naposledy a to byla jejich minimálně druhá operace (dělali mu postupně nejen nosní mandle, ale i úpravu krčních). A její syn, který jinak bílé pláště přímo odmítá, je tam úplně v pohodě... tak uvidíme. Druhá polovina ledna to jistí. Po telefonu byli velmi vstřícní. Jen nevím, kde tam budeme parkovat, až tam pojedeme.
A něco od ní přímo z Karláku
A na úplný závěr:
Jsem ráda, že nejsem z Běloruska a jen pro silné povahy odkaz zde.
Vystavil kala v 7:26:00 0 komentářů
Štítky: z domova, z lékárničky
pondělí 13. prosince 2010
Perníčky ve školce
Nejsem vyhlášená kuchařka. Vařím ráda, ale tak nějak průměrně. Při podávání pokrmů, moje rodina rozhodně do chuťového transu neupadá. A Verunka je navíc jedlík a chutná jí opravdu skoro všechno. Ale to je jiné povídání.... Prostě letos poprvé mohly děti donést ochutnat ostatním cukroví z domova. Nebudu polemizovat, zda je to tak dobře nebo ne, co na to hygiena, ale prostě mohly a perníčků bylo napečeno asi nejvíc, linecké je zatím neslepené, rohlíčkové těsto ještě neupečené v lednici a moje oříšková variace na téma sněhových pusinek ze zbylých bílků, je přeci jen trochu dost sladká a hlavně křehká. No prostě volby padla na perníčky. Verunka, chlubilka malá, jich nabrala celou krabičku, aby určitě na všechny vyšlo..... Potěšila mě pochvala paní učitelky a zítra prý holky musí určitě donést recept. Perníčky jsou totiž opravdu měkké. Já perníčky peču už kolikátý rok, ale pořád to nějak nebylo ono a pokaždé jiný recept. Až letos jsem měla štěstí. Příští rok, už hledat nemusím. Mám ten od Metelky a moc děkuju. Perníčky jsou opravdu měkké a dobré.
Vystavil kala v 19:06:00 0 komentářů
Štítky: z domova
sobota 11. prosince 2010
Arkády Pankrác
Nemám ráda davy a příští rok určitě nakoupím dárky s už někdy v srpnu. To ostatně plánuji každý rok, jen to stále nějak nevychází....
Úkolem dnešního dne bylo sehnat holkám nové návleky až pojedeme na hory. Tak hlavní úkol splněn.... Jen se snažím zapomenout kolik to stálo...
Vystavil kala v 20:42:00 0 komentářů
Štítky: z domova
úterý 7. prosince 2010
Zasněženo u Lexum
Dnes jsem byla s dcerou na kontrole u očního. Nečekali jsme ani minutu. Všichni ochotní a pozorní. Doktorka naprosto v pohodě. Za půl hodiny jsme odcházely. Úplně jsem zapomněla na to, že z toho natátého sněhu mám pěkně mokré nohy. Proč to někde jde a někde ne. Fotka zasněženého stromu je z areálu Lexum. Prostě mám ráda zimu. Tu bílou a pěknou.
Vystavil kala v 19:43:00 0 komentářů
Štítky: z domova
sobota 4. prosince 2010
Vánoční pečení
Mám ráda zimní sníh. Ráno cestou do práce si užívám jeho křupání pod nohama. A mám ráda Ladovu zimu. A dnes jsem zadělala těsto na vánoční cukroví. Bytem se line vůně lineckého a zítra peču perníčky.... Jen škoda, že po upečení moc dlouho nevydrží. On to prostě někdo sní :-) ale hlavní, že chutná...
Vystavil kala v 18:02:00 0 komentářů
Štítky: z domova
pátek 3. prosince 2010
Asi jsem potřebovala nakopnout.....
Je to výzva, co se neodmítá?
Je to vánoční dárek?
Já nevím. Možná, snad.
Není příliš brzy?
Ale kdy bude ten správný čas?
A až bude ten správný čas, bude ještě ta možnost......
Chci si sednout na dvě židle zároveň.
Dokážu to?
Zadek na to mám velký dost :-)
Tím ostatním si nejsem tak jistá, ale dokud to nezkusím, nikdy to nezjistím....
Vystavil kala v 19:29:00 0 komentářů
Štítky: z domova